pátek 22. července 2016

Restart

Na konci června jsem na sociálních sítích zveřejnil výzvu "Hledám testery" a dva dny na to mi Facebook nabídl 3 roky starou vzpomínku se stejným názvem. Tenkrát to byla moje úplně první kniha Rekonstrukce rodinného domu, 100 tipů a já vůbec nevěděl do čeho jdu a jestli ji vůbec dokážu napsat.



Teď, po třech letech se vracím plný optimismu do stejné řeky a doufám, že se zkušenostmi, které jsem předchozím psaním nabral bude druhá kniha Jak vybrat dům ještě lepší. Držte palce :) a jestli si chcete přečíst, jak to před třemi lety začalo, vezměte tento blog pěkně od začátku.

Teď už k nové knize, plánuji použít principy z minulého psaní, tedy opět to bude několik desítek tipů rozdělených do kapitol a opět vás budou při čtení provázet Přestavělovi. Jak vybrat dům se odehrává o rok dříve než Rekonstrukce domu, takže je to vlastně její první díl. 

Nejprve jsem si myslel, že bude nová kniha daleko jednodušší na psaní než ta předchozí, s tématem mám hodně zkušeností a informace od velkého množství lidí, kteří dům vybírají. Je to tím, že proces výběru je oproti rekonstruování domu je daleko kratší, takže se setkám s více stavbami a také názory jejich budoucích majitelů.

Narazil jsem ale už v koncepci, postup jak rekonstruovat dům je dávno popsaný, učí se na školách a je o něm hodně informací na internetu i v literatuře, ze kterých se dá vycházet. Místy jsem tak spíš dělal rešerši z dostupných informací, než, že bych témata úplně vymýšlel, což je sice pracné, ale koncepce je jednoduchá.

Teď na začátku řeším hlavně jak knihu postavit. Jasně, kopíruji postup, jak uvažuje člověk, který dům vybírá. Ale ten postup je daleko rychlejší a není pokaždé stejný, snažím se proto zohledňovat různé situace, třeba, že někdo hledá dům, kam se bude moci rovnou nastěhovat, jinému jde hlavně o lokalitu a dům bez obav zbourá a náklady navíc neřeší, někdo chce bydlet, jiný hledá chalupu.

Cesta je tedy daleko víc křivolaká a já se budu snažit její zakřivení co nejlépe popsat. A těším se na srovnání s předchozí knihou, jestli se mi bude psát lépe, v čem se ta nová bude lišit a kde se dají využít předchozí zkušenosti. To všechno vám sem napíšu.

Zatím můžete tipovat, kolik tipŮ bude mít kniha Jak vybrat dům :)
  

čtvrtek 11. února 2016

Po roce

Knihu jsme slavnostně pokřtili před víc než rokem a jak si vede teď? Za rok 2015 se prodalo skoro 1100 výtisků a prodává se vyrovnaným tempem dál. Největší zájem byl na Vánoce.

Čeho jsem se hodně bál, je, že bude brzy neaktuální kvůli změnám zákonů a novinkám ve stavebnictví, to se zatím nepotvrdilo. Přestavělovi směle vykročili do nového roku 2016 a provádějí knihou stále další a další čtenáře.

středa 4. března 2015

V televizi

Vlastně by už tento blog měl skončit. Kniha je napsaná a na pultech knihkupectví, takže o čem vlastně ještě blogovat? Jenže napsat knihu, to je jen polovina práce. O knize je třeba říct lidem. A tak jsem se vydal do televize.
V zákulisí brněnského studia, ze kterého se vysílá pořad Dobré ráno, je už před šestou ranní živo. Kameramani a kameramanky sedí za svými přístroji, další lidé sledují monitory, nebo pijí kafe. Na gauči pro hosty sedí postarší strýc s vlasy po stranách a s černými brýlemi v ruce. Asi další host.

“Máte všechno mistře?”

Takže se pána hosteska. Hostesku v televizi poznáte podle mikrofonu a sluchátka v uchu, něco jako pilot helikoptery, ale o dost hezčí. “Ano, děkuji.” Odvětil.

Mistře? Přehrávám si v hlavě známé osobnosti. Je jich žalostně málo. Já kulturní ignorant zkrátka známé tváře nezvládám.

Nafasuji mikrofon a usazuji se do volného křesla. Musím říct, velmi pohodlné. Hosteska, mi přinesla čaj, tak upíjím a čekám, co bude dál. Běží první minuty vysílání, obraz vidím na monitoru a zvuk mám naživo zpoza závěsu.

“Pane Hejma, mohl byste se jít připravit?” Aha! To jméno je mi povědomé. Ale až po další půl hodině mi došlo, že je to Ondřej Hejma ze Žlutého psa.

Za chvíli už jsem na řadě já, usedám s moderátory ke stolečku a padají první dotazy. Jen jsem se trochu rozkoukal a je tu konec prvního vstupu. “Na řadě budete opět za půl hodiny.” odvádí mě hosteska zpět do zákulisí.

Určitě vás zajímá, jak se rozhovor v televizi chystá a zda jsem měl otázky předem.

Ne, neměl. Vše jede naživo a padají otázky, co moderátory právě napadne, i když to má svou koncepci. V živém vysílání není čas na výmluvy ani rozmýšlení, musí se odpovídat rovnou. A tak mě moderátoři několikrát nachytali na švestkách, třeba: “Jak jste využil zkušenosti z Hnutí Brontosaurus, kde jste opravoval hrady a zámky?”

A zpět do zákulisí. Když se Ondřej Hejma odpoutal od chatu s diváky, tak jsem se odvážil dotazu. “Já jsem v televizi poprvé a jsem překvapený, jak to, že je ve studiu tolik lidí?” Ze svého křesla jsem napočítal asi 15 členů štábu, k tomu moderátoři, hosté a rosnička. Prý je to právě kvůli tomu, že se vysílá živě. Živé vysílání je jako stroj. A také že jo, rozpis, kdy kdo nastupuje je na vteřinu přesný.

Dvě hodiny utíkaly, blížila se osmá a poslední vstup. Kuchaři dovařili a dosmažili. Další hosté pozvali na výstavu o objevování vesmíru, sbalili roll-up s kosmonautem a vydali se domů. Dívám se na monitor, jak Hejma ve studiu očichává výtvory kuchařů a tiše závidím. A už ho vidím, jak nese tác s laskominami do zákulisí.

“Dejte si.” Chapadlem z chobotnice nepohrdnu.

Poslední vstup a konec, balím si věci v šatně, vracím se znovu do studia vrátit zapomenutý mikrofon, a hurá na vlak a domů.

Opravdu! Už chápu, kde autorka blogu o trapasech herců Kafe a cigárko bere tolik inspirace pro vtipné historky. Mě stačila obyčejná návštěva v televizním studiu.

O zákulisí jste si přečetli, teď se podívejte na verzi pro veřejnost:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10435049455-dobre-rano/315292320020018/video/

středa 11. února 2015

Jak jsem chystal křest knihy

Křest, to je takový velký předěl. Doteď byla kniha v bezpečí mého počítače a nakladatelství. Teď vyjde mezi lidi. Jak na ni budou reagovat? Nevím. Bude se jim líbit? Nevím. Bude užitečná? Proto jsem ji přeci psal! Budou si ji vůbec kupovat? To všechno ukáží další měsíce.

Samotný ceremoniál proběhl na veletrhu FOR PASIV, kde nakladatelství Grada zamluvilo prostor pro křest. V kolik hodin a kde přesně to bude jsem se dozvěděl týden a půl předem. Hned jsem rozeslal pozvánky podle předem připravených seznamů, tedy kamarádům, rodičům, odběratelům novinek ze Stavařského blogu, zákazníkům a jednu také pověsil na Facebook a na můj web. První krok je hotový.

A teď, jak to vůbec bude celé probíhat? Čtu na webu, jak fungovaly křty jinde. Kmotr! Potřebuji přece kmotra knihy. A kde ho najít těsně před akcí? Co, kde. Ale koho? Aby byl tematicky k věci. Kniha je pro nestavaře, takže některý známý stavební specialista vyhlášený třeba v úsporách energií to být nemůže. 

Tu mi blesklo hlavou, přeci spolupracuji se stavařským portálem, kde zveřejňují články pro veřejnost. To je ono! A jako nazavolanou mi zrovna od šéfredaktora přišel email. Během krátké chvíle jsme se domluvili. Knihu tedy pokřtí šéfredaktor portálu Estav, pan architekt Oldřich Rejl.

Na křest máme půl hodiny, tu jsem rozdělil na tři části, představení knihy s powerpointovou prezentací, samotný křest a autorské čtení. Tedy koncepci máme.

A pak mě to napadlo, fotograf. Potřebuji přeci pěkné fotky. Na samotném křtu bude jen pár desítek lidí, ale pěkné fotografie přiblíží atmosféru křtu dalším tisícům, krom toho takovou fotku si babička vystaví na poličce. Na dotaz rychle zareagoval fotograf Vojta Pavelčík. Vojtovy fotky vidíte kolem, povedly se.

Už to vypadá, že jede všechno jako po drátkách, ale ouha. Přišla zpráva z nakladatelství, že se mění místo konání. Z poradenského centra do kongresového sálu. Je to jen pár desítek metrů, ale změna to je. Zvlášť po poslání stovek pozvánek.

Teď mě zachránila vrozená lenost. Místo abych do emailů psal, kde přesně křest bude, napsal jsem tam jen odkaz na stránku s informacemi na mém webu. Uff. Jednoduché řešení.

Pak přišla pro změnu pozitivní zpráva, Hanka Vavřinová, ilustrátorka knihy píše, že přijde. Paráda :).

Křest odehrává na veletrhu, tam se platí vstupné a tak jsem se snažil sehnat volné lístky alespoň pro lidi, které pozvu osobně. Vystavovatelé mají totiž elektronické vouchery na vstup zdarma a skoro na poslední chvíli se mi podařilo získat na ně odkaz. Odškrtnuto, povedlo se.

Den D mínus dva, dokončuji prezentaci.

Den před křtem jsem se rozhodl, že se na veletrh pojedu podívat a obhlédnout situaci na místě. A to opravdu doporučuji. Spolu s paní z Grady a kmotrem jsme obhlédli kongresový sál a domluvili se na průběhu křtu a ujasnili si, kdo co zařídí. Dámy z nakladatelství se postarají o zázemí, já si budu moderovat křest a volat lidi, které potřebuji přímo z první řady. Paráda. 

V kongresovém sále zjišťuji, že budu mluvit na mikrofon a také že místnost pro 80 lidí je částečně otevřená do haly, takže je tam pořád takový mírný šum. Bez mikrofonu by to opravdu nešlo. V rámci programu mám půl hodiny, v sále totiž běží jedna akce za druhou až do večera. A ta dobrá zpráva je, že jsme první, před námi je sál prázdný, otevřený a já si budu moci vše připravit.

Je tu ten slavný den D. Už od pátku večera na mě sedala nervozita. Ale jakmile jsem přijel na místo a začal organizovat, všechno ze mě spadlo. Pět minut předem, v sále nikdo. Přijdou vůbec lidi?

Přišli. 

Rodiče, kamarádi a pak návštěvníci veletrhu, co šli zrovna kolem a zaujalo je mé halekání na mikrofon. Dál nechám mluvit fotky.





čtvrtek 15. ledna 2015

Křest knihy v sobotu 24. ledna 2015 v Praze

Děkuji vám všem, kdo jste sledovali moji práci na knize Rekonstrukce rodinného domu, 100 tipů. Před námi je hlavní mezník a to křest.

Knihu pokřtí šéfredaktor stavařského potálu E-stav Oldřich Rejl v sobotu 24. ledna v 11 hodin na veletrhu FOR PASIV v pražských Letňanech v poradenském centru Centra Pasivního domu, hala C2.

Tímto vás zvu na křest!

Jak se na veletrh dostat a další praktické info.

Zvětšit pozvánku








pondělí 15. prosince 2014

Poslední korektura...

... a pořád je co opravovat. Text jsem předal nakladatelství na konci srpna. Tam četlo knihu několik lidí, nejméně korektor a redaktor, pak ještě já a kolečko se zopakovalo. Když mi minulý týden přišel text k poslední opravě, tak jsem si myslel, že už je úplně dokonalá. A také že ano! Až se doplní těch 30 připomínek, co jsem k textu měl, určitě bude:

  • Obrázky, všude mám milimetry, ale v některých jsou kóty v centimetrech, to mě tak žralo, že jsem to nechal předělat, aby byly stejné.
  • Dvojitá  špaletová okna. Do dneška jsem si myslel, že ta okna, co mají viditelnou omítnutou špaletu jsou právě kvůli ní špaletová a ono je to naopak.
  • Změněné předpisy, jen za podzim v průběhu korektur se změnily předpisy, takže zapracovat.
  • Drobné opravy textu, slovosled a tak...
Nechci ani vidět, co by se objevilo, kdybych tu knihu přečetl ještě jednou. Jaké máte zkušenosti s dokončováním vy?

úterý 11. listopadu 2014

Konečně držím knihu v ruce! (zatím jen elektronicky)

Zabzučel počítač a na obrazovce se rozsvítila zpráva z nakladatelství. Posílají kompletní zalomenou knihu ke korekturám. Za krkem cítím mrazení. Jak se mi bude kniha číst? Přeci jen je něco jiného psát dokument ve Wordu a jiné je to, když se můj text přetaví do skutečné knihy.

Po několika stránkách ze mě strach opadl a já se s chutí začetl do příběhu rodiny Přestavělových, kteří se chystají rekonstruovat dům. Co to tedy vlastně je, odborná kniha nebo beletrie? Čtenáři se asi dostane do ruky dva v jednom!

Jestli vás zajímá, jaký je to pocit číst své vlastní řádky, tak celkem fajn. V redakci uhladili mé kostrbaté texty tak, že se kniha dobře čte. Jak přínosná bude pro čtenáře se ještě ukáže, já věřím že dost.

Kniha má teď 268 stran, to je obsah a tělo textu a ještě tam pár stránek přibude. Výsledkem jeden a půl roční práce bude asi pěkná bichle! Máte se na co těšit!

Chcete také držet knihu v ruce? Už za dva měsíce! Slavnostní křest knihy proběhne totiž na veletrhu FOR PASIV 22.-24.1.2015.

PS: Můžete si nechat poslat zprávu až kniha vyjde.